Platná právní úprava nestanovuje přesnou formu závěti, určuje však, co má vliv na platnost této listiny.
Smyslem testamentu je určit, komu po smrti zůstavitele připadne jeho majetek. V závěti může zůstavitel určit dědické podíly podle vlastního uvážení, přihlížet musí jen k tomu, aby potomci dostali tolik, kolik určuje zákon. Zůstavitel může tedy věnovat byt synovi s tím, že dceři připadne veškeré zařízení a například hodnotné obrazy, šperky a peníze. V případě, že zůstavitel nějakou část majetku v závěti neoznačí a neurčí žádného dědice, tak takový majetek se bude dědit podle zákona. Takže pokud například vdova odkáže v závěti nemovitost dceři a finance a chatu synovi, ale auto v závěti neuvede, tak ho zdědí oba potomci. Nejsou-li podíly určeny, platí, že podíly jsou stejné.
O svém majetku ale nemůže člověk rozhodnout neomezeně. Občanský zákoník připomíná existenci takzvaných neopomenutelných dědiců, kterými jsou děti (případně vnuci či pravnuci). Nezáleží přitom na tom, jestli se narodili v manželství, nebo mimo něj. Nezletilé děti podle tohoto principu získají celý svůj podíl, na který mají podle zákona právo, a plnoletí polovinu svého zákonného podílu. Děti se však musí do tří let od chvíle, kdy se o smrti dozvěděly, o svá práva přihlásit. Udělají to tak, že u notáře podají námitku proti platnosti závěti.
Jak zabránit hádkám o majetek
Rovněž jakékoli podmínky připojené k závěti nemají právní následky. Nesmějí v něm tedy být žádné podmínky, nelze dědictví spojit s nějakou povinností. V praxi to znamená, že nemůžete v testamentu uvést například: „Odkazuji synovi byt, ale jen v případě, že v něm bude bydlet a dvacet let ho neprodá.“ Kdyby někdo takové podmínky do závěti napsal, tak se na to nahlíží tak, jako by tam nebyly. V závěti nesmí být žádné podmínky, není možné dědictví spojit s nějakou povinností, české právo to neuznává. V praxi to znamená, že závětce nemůže v poslední vůli uvést například: „Odkazuji vnučce můj rodinný dům, ale jen v případě, že v něm bude bydlet a deset let tuto nemovitost neprodá.“
Znáte pravidla dědění?
Zásadní vliv na platnost dokumentu má datum a podpis, pokud v listině nejsou uvedeny den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, tak je takto sepsána poslední vůle neplatná. Rovněž platí, že společná závěť více zůstavitelů je neplatná. Zapomínat byste neměli ani na to, že vlastnoručně vytvořená závěť musí být napsána a podepsána vlastní rukou, jinak je neplatná. V takovém případě ale není třeba mít závěť podepsanou svědky. Závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat. Závěť se zrušuje pozdější platnou závětí, pokud vedle ní nemůže obstát, nebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaká je potřebná pro závěť. Zůstavitel zruší závěť i tím, že zničí listinu, na které byla napsána. Závěť může zůstavitel kdykoli odvolat nebo změnit. Je-li více závětí, vždy je platná jen ta poslední podle data. Každá vlastnoručně napsaná závěť se dá tedy kdykoli změnit, přičemž platí, že novější závěť ruší tu dříve napsanou, a to v rozsahu, v jakém stará závěť nemůže obstát u nové.
